Prohlášení Mezinárodního centra pro etnicko-náboženskou mediaci k hlavním tématům 8. zasedání otevřené pracovní skupiny OSN pro stárnutí
Mezinárodní centrum pro etnicko-náboženské zprostředkování (ICERM) se zavázalo podporovat udržitelný mír v zemích po celém světě a jsme si dobře vědomi toho, jakými příspěvky mohou přispět naši starší. ICERM založilo World Elders Forum výhradně pro starší, tradiční vládce/vůdce nebo zástupce etnických, náboženských, komunitních a domorodých skupin. Zveme příspěvky těch, kteří zažili ohromující technologické, politické a společenské změny. Potřebujeme jejich pomoc při sladění těchto změn s obyčejovými zákony a tradicemi. Snažíme se o jejich moudrost při mírovém urovnávání sporů, předcházení konfliktům, zahájení dialogu a podpoře dalších nenásilných metod řešení konfliktů.
Přesto, když jsme zkoumali odpovědi na konkrétní vodící otázky pro toto zasedání, je zklamáním, když vidíme, že Spojené státy, kde naše organizace sídlí, mají omezené názory na lidská práva starších lidí. Máme občanské a trestní zákony, které je chrání před fyzickým a finančním zneužíváním. Máme zákony, které jim pomáhají zachovat si určitou autonomii, i když potřebují opatrovníky nebo jiné, aby za ně mluvili v omezených otázkách, jako je zdravotní péče nebo finanční rozhodnutí. Přesto jsme neudělali mnoho pro zpochybnění společenských norem, pro udržení inkluze stárnoucích lidí nebo pro reintegraci těch, kteří se dostali do izolace.
Za prvé, všechny nad 60 let rozdělíme do jedné skupiny, jako by byli všichni stejní. Dokážete si představit, že bychom to udělali pro všechny mladší 30 let? Bohatá 80letá žena na Manhattanu, která má přístup ke zdravotní péči a moderní medicíně, má zjevně jiné potřeby než 65letý muž v agrární Iowě. Stejně jako se snažíme identifikovat, přijmout a sladit rozdíly mezi lidmi s odlišným etnickým a náboženským zázemím, ICERM pracuje na tom, aby do konverzací, které je ovlivňují, přivedl starší a další marginalizované lidi. Nezapomněli jsme, že to, co ovlivňuje nás, ovlivňuje i je. Je pravda, že nás to nemusí ovlivnit stejným způsobem, ale každý z nás je ovlivněn jedinečně a každá naše zkušenost je platná. Musíme si udělat čas a podívat se za věk, protože v některých ohledech také diskriminujeme na základě toho a udržujeme ty samé problémy, které se snažíme vyřešit.
Zadruhé, v USA chráníme starší lidi před diskriminací, když ještě pracují, ale zdá se, že existuje souhlas, pokud jde o přístup ke zboží a službám, zdravotní péči a sociální péči. Máme vůči nim své předsudky, když nejsou „produktivní“. Zákon o Američanech se zdravotním postižením je ochrání, až se sníží jejich fyzická omezení a budou se muset pohybovat po veřejných prostranstvích, ale budou mít odpovídající zdravotní a sociální péči? Příliš mnoho závisí na příjmu a více než jedna třetina naší stárnoucí populace žije blízko federální úrovně chudoby. Očekává se, že počet těch, kteří mají stejný finanční plán na další roky, jen poroste, a to v době, kdy se také připravujeme na nedostatek pracovníků.
Nejsme přesvědčeni, že by dodatečná legislativa změnila mnoho z diskriminace stárnoucích osob, ani si nemyslíme, že by byla navržena v souladu s naší ústavou. Jako prostředníci a zkušení facilitátoři vidíme příležitost k dialogu a kreativnímu řešení problémů, když zapojíme stárnoucí populaci. Stále se máme co učit o mnoha různých lidech, kteří tvoří tuto velkou část světové populace. Možná je to čas, abychom naslouchali, pozorovali a spolupracovali.
Za třetí, potřebujeme více programů, které udrží stárnoucí lidi v kontaktu s jejich komunitami. Tam, kde se již dostali do izolace, je musíme znovu začlenit prostřednictvím dobrovolnictví, mentoringu a dalších programů, které jim připomenou jejich hodnotu a podpoří jejich pokračující příspěvky, nikoli jako trest, ale jako příležitost. Máme programy pro děti, které zůstanou dětmi teprve 18 let. Kde jsou ekvivalentní programy pro lidi ve věku 60 a 70 let, kteří mohou mít také 18 nebo více let na to, aby se mohli učit a růst, zvláště tam, kde mají dospělí často více znalostí a zkušeností, o které se mohou podělit než děti ve věku 18 let? Nechci tvrdit, že vzdělávání dětí nemá žádnou hodnotu, ale chybí nám obrovské příležitosti, když se nám nedaří posílit postavení ani starších lidí.
Jak uvedl American Bar Association Liaison na šestém zasedání, „úmluva o lidských právech pro starší osoby musí být o více než jen o sestavování a upřesňování práv. Musí také změnit sociální paradigma stárnutí.“ (Mock, 2015). Americká asociace pro důchodce souhlasí a dodává: „Narušením stárnutí – změnou konverzace o tom, co znamená stárnout – můžeme podnítit řešení a využít zdroje, které rozvíjejí pracoviště, rozšiřují trh a přetvářejí naše komunity. (Collett, 2017). Nemůžeme to všechno dělat efektivně, dokud nezpochybníme naše vlastní implicitní předsudky ohledně stárnutí, což děláme prostřednictvím kvalifikované facilitace.
Nance L. Schick, Esq., hlavní představitelka Mezinárodního centra pro etnicko-náboženskou mediaci v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
