Etnické a náboženské konflikty: Jak můžeme pomoci
Úvod
Rád bych vám všem upřímně poděkoval za vaši přítomnost, které si představenstvo ICERM i já osobně velmi vážíme. Jsem vděčný svému příteli Basilu Ugorjimu za jeho oddanost ICERM a neustálou pomoc, zvláště pro nové členy, jako jsem já. Jeho vedení celým procesem mi umožnilo začlenit se do týmu. Za to jsem velmi vděčný a šťastný, že jsem členem ICERM.
Mým cílem je podělit se o některé myšlenky o etnických a náboženských konfliktech: jak k nim dochází a jak je efektivně řešit. V tomto ohledu se zaměřím na dva konkrétní případy: Indii a Pobřeží slonoviny.
Žijeme ve světě, kde se každý den potýkáme s krizemi, z nichž některé přerůstají v násilné konflikty. Takové události způsobují lidské utrpení a zanechávají mnohočetné následky, včetně smrti, zranění a PTSD (posttraumatická stresová porucha).
Povaha těchto konfliktů se liší z hlediska ekonomických podmínek, geopolitických postojů, ekologických problémů (hlavně kvůli nedostatku zdrojů), konfliktů založených na identitě, jako je rasa, etnikum, náboženství nebo kultura a mnoho dalších.
Mezi nimi etnický a náboženský konflikt má historický vzor šíření násilných sporů, jmenovitě: genocida proti Tutsiům ve Rwandě v roce 1994, která stála 800,000 1995 obětí (zdroj: Marijke Verpoorten); konflikt ve Srebenici v roce 8,000 v bývalé Jugoslávii zabil 1988 XNUMX muslimů (zdroj: TPIY); náboženské napětí v Sin-ťiangu mezi ujgurskými muslimy a Hansem podporované čínskou vládou; pronásledování iráckých kurdských komunit v roce XNUMX (použití gazu proti kurdským lidem ve městě Halabja (zdroj: https://www.usherbrooke.ca/); a etnonáboženské napětí v Indii…, abychom jmenovali alespoň některé.
Tyto konflikty jsou také velmi složité a náročné na řešení, vezměme si například arabsko-izraelský konflikt na Blízkém východě, který je jedním z nejvleklejších a nejsložitějších konfliktů na světě.
Takové konflikty trvají delší dobu, protože jsou hluboce zakořeněny ve vyprávění předků; dědí se a jsou vysoce motivované z generace na generaci, takže jejich ukončení je náročné. Může trvat dlouho, než se lidé dohodnou, že budou pokračovat s břemeny a chamtivostí z minulosti.
Někteří politici většinou používají náboženství a etnický původ jako nástroje manipulace. Těmto politikům se říká političtí podnikatelé, kteří používají jinou strategii k manipulaci s názorem a vyděšení lidí tím, že v nich vzbuzují pocit, že jsou ohroženi oni nebo jejich specifická skupina. Jediným východiskem je reagovat, zatímco jejich reakce vypadají jako boj o přežití (zdroj: François Thual, 1995).
Případ Indie (Christophe Jaffrelot, 2003)
V roce 2002 zažil stát Gudžarát násilí mezi většinovými hinduisty (89 %) a muslimskou menšinou (10 %). Mezináboženské nepokoje se opakovaly a řekl bych, že se v Indii dokonce staly strukturálními. Studie Jaffrelota zdůrazňuje, že k nepokojům nejčastěji dochází v předvečer voleb kvůli přílišnému tlaku mezi náboženskými a politickými skupinami a pro politiky je také snadné přesvědčit voliče náboženskými argumenty. V tomto konfliktu jsou muslimové považováni za pátou kolonu (zrádce) zevnitř, kteří ohrožují bezpečnost hinduistů a zároveň mají spoluúčast na Pákistánu. Na druhé straně nacionalistické strany šíří protimuslimská poselství a vytvářejí tak nacionalistické hnutí využívané pro své výhody během voleb. Nejen, že za takové podmínky by měly být obviňovány politické strany, protože odpovědnost nesou i státní úředníci. V tomto druhu konfliktu se státní úředníci snaží udržet názor ve svůj prospěch, a proto záměrně podporují hinduistickou většinu. V důsledku toho jsou zásahy policie a armády během nepokojů velmi minimální a pomalé a někdy se projeví velmi pozdě po vypuknutí a velkých škodách.
Pro některé hinduistické populace jsou tyto nepokoje příležitostí k pomstě muslimům, někdy velmi bohatým a považovaným za významné vykořisťovatele domorodých hinduistů.
Případ z Pobřeží slonoviny (Phillipe Hugon, 2003)
Druhý případ, který chci probrat, je konflikt v Pobřeží slonoviny v letech 2002 až 2011. Byl jsem styčným důstojníkem, když vláda a rebelové podepsali 4. března 2007 mírovou dohodu v Ouagadougou.
Tento konflikt byl popsán jako konflikt mezi muslimskými Diouly ze severu a křesťany z jihu. Země byla šest let (2002-2007) rozdělena na sever, obsazený rebely podporovanými severním obyvatelstvem, a na jih, kontrolovaný vládou. I když konflikt vypadá jako etnonáboženský konflikt, je nutné upozornit, že tomu tak není.
Původně krize začala v roce 1993, kdy zemřel bývalý prezident Félix Houphouët Boigny. Jeho premiér Alassane Ouattara ho s odkazem na ústavu chtěl nahradit, ale nedopadlo to podle jeho představ a jeho nástupcem se stal předseda parlamentu Henry Konan Bédié.
Bédié pak zorganizoval volby o dva roky později, v roce 1995, ale Alassane Ouattara byl ze soutěže vyloučen (právními triky…).
O šest let později, v roce 1999, byl Bédié svržen při puči vedeném mladými severními vojáky loajálními Alassane Ouattarovi. Po událostech následovaly volby organizované v roce 2000 pučisty a Alassane Ouattara byl opět vyloučen, což umožnilo Laurentu Gbagbovi vyhrát volby.
Poté, v roce 2002, došlo ke vzpouře proti Gbagbovi a primárním požadavkem rebelů bylo jejich začlenění do demokratického procesu. Podařilo se jim přimět vládu, aby v roce 2011 zorganizovala volby, kterých se Alassane Ouattara mohl zúčastnit jako kandidát, a pak vyhrál.
V tomto případě byla snaha o politickou moc příčinou konfliktu, který přerostl v ozbrojené povstání a zabil více než 10,000 XNUMX lidí. Navíc etnická příslušnost a náboženství byly použity pouze k přesvědčení militantů, konkrétně těch ve venkovských oblastech, těch s nízkým vzděláním.
Ve většině etnických a náboženských konfliktů je instrumentalizace etnického a náboženského napětí prvkem marketingu ve službách politických podnikatelů s cílem mobilizovat aktivisty, bojovníky a zdroje. Jsou to tedy oni, kdo rozhoduje o tom, kterou dimenzi vloží do hry, aby dosáhly svých cílů.
Co můžeme udělat?
Komunitní vůdci jsou po selhání národních politických vůdců v mnoha oblastech zpět na správné cestě. To je pozitivní. K vybudování důvěry mezi místními obyvateli je však ještě dlouhá cesta a součástí problémů je nedostatek kvalifikovaného personálu, který by se vypořádal s mechanismy řešení konfliktů.
Každý může být vůdcem ve stabilních obdobích, ale bohužel kvůli mnoha krizím, které se neustále dějí, je nezbytné vybrat si kvalifikované vůdce pro komunitu a země. Lídři, kteří mohou efektivně plnit své poslání.
Proč investovat do čističky vzduchu?
Jsem si vědom toho, že tato teze je předmětem mnoha kritik, ale chci jen, abychom to měli na paměti: motivace v konfliktech nejsou tím, co se objevuje na prvním místě. Možná se budeme muset ponořit hlouběji, než pochopíme, co skutečně podněcuje konflikty. V mnoha případech jsou etnonáboženské konflikty využívány pouze k pokrytí některých politických ambicí a projektů.
Je pak naší odpovědností jako mírotvůrců identifikovat v každém jednotlivém konfliktu, kdo jsou vyvíjející se aktéři a jaké jsou jejich zájmy. I když to nemusí být snadné, je nezbytné neustále trénovat a sdílet zkušenosti s vedoucími komunit, aby se konfliktům (v nejlepších případech) předešlo nebo je řešili tam, kde již eskalovaly.
V této souvislosti se domnívám, že ICERM, Mezinárodní centrum pro etnicko-náboženské zprostředkování, je vynikajícím mechanismem, který nám pomáhá dosáhnout udržitelnosti tím, že spojuje vědce, politické a komunitní vůdce, aby sdíleli znalosti a zkušenosti.
Děkuji za pozornost a doufám, že to bude základem pro naše diskuse. A ještě jednou díky za to, že jste mě přivítali v týmu a umožnili mi být součástí této úžasné cesty jako mírotvůrci.
O reproduktoru
Yacouba Isaac Zida byl vyšší důstojník armády Burkina Faso v hodnosti generála.
Absolvoval školení v mnoha zemích včetně Maroka, Kamerunu, Tchaj-wanu, Francie a Kanady. Byl také účastníkem programu Joint Special Operations na univerzitě v Tampě na Floridě ve Spojených státech amerických.
Po lidovém povstání v Burkině Faso v říjnu 2014 byl pan Zida armádou jmenován dočasným hlavou státu Burkina Faso, aby vedl konzultace, které vyústily ve jmenování civilisty jako vedoucího přechodu. Pan Zida byl poté v listopadu 2014 jmenován předsedou vlády přechodnou civilní vládou.
Odstoupil v prosinci 2015 poté, co provedl nejsvobodnější volby, jaké kdy Burkina Faso udělala. Od února 2016 žije pan Zida se svou rodinou v kanadské Ottawě. Rozhodl se vrátit do školy na Ph.D. v konfliktních studiích. Jeho výzkumné zájmy jsou zaměřeny na terorismus v oblasti Sahelu.
