Vyprávění příběhů jako prostředek výchovy k míru: mezikulturní dialog v jižním Thajsku

Abstrakt:

Tento článek se týká mého terénního výzkumu z roku 2009, který se zaměřil na využití mírového vyprávění jako média pro transformativní učení mírové výchovy. Výzkum byl zaměřen na podporu sociálního usmíření a mezikulturního dialogu mezi mládeží thajsko-buddhistů a malajsko-muslimů v probíhajícím vnitrostátním etnicko-náboženském konfliktu v jižním Thajsku. Senehi (2002) tvrdí, že vyprávění příběhů je nástrojem socializace a vzdělávání. To je považováno za klíč k transformaci konfliktů a budování míru motivováním lidí, aby podstoupili sebetransformaci. Moje studie vycházela z teoretických rámců mírového vzdělávání a transformace konfliktů, které se snaží podporovat konstruktivní mírovou angažovanost prostřednictvím nenásilných přístupů řešících hlavní problémy a zvyšování porozumění, rovnosti a respektu ve vztazích (Lederach, 2003). Prostřednictvím rozhovorů a skupinových sezení, stejně jako uměleckých workshopů s mládeží z konfliktních stran, případová studie ukazuje, že mírovou výchovu prostřednictvím vyprávění příběhů lze využít jako nástroj narativního vyprávění pravdy, zaměřeného na obnovu mezilidských vztahů, léčení traumatických problémů. zkušenosti a podporu sociálního soužití. Tato metoda může podporovat mezikulturní a mezináboženský dialog. Dále může přispět k rozvoji kultury míru, ve které může být praktikování mírového vyprávění s příslušníkem „druhé“ skupiny interpretováno jako touha hlásat „neslyšené“ hlasy a pocity, které mají být sdíleny s „ostatními“. jiný'. Spojuje se s praxí aktivního naslouchání k překonání předsudků, což vede k transformativnímu procesu učení. Prostřednictvím vyprávění příběhů dostali účastníci studie příležitost podělit se o své prožité zkušenosti, vzájemně se utvrdit a osvojit si nové možnosti pro vyjádření a společné působení na vědomé i potlačované myšlenky a pocity. Proces přispěl k potenciálu účastníků přeměnit kulturu násilí na kulturu míru. Mírové vyprávění lze tedy chápat jako nástroj pro transformaci konfliktů a výchovu k míru, stejně jako jako umělecký akt, který může vést k nenásilné sociální změně ve společnosti rozdělené na etno-náboženské linie.