Žít spolu v míru a harmonii: uvítací poznámky konference

Vítejte! Jsem potěšen a poctěn, že tu mohu být s vámi. Děkujeme, že jste se k nám dnes připojili. Máme před sebou inspirativní a fascinující program.

Ale než začneme, rád bych se s vámi podělil o pár myšlenek. My lidé máme tendenci vnímat sami sebe jako složené z masa a krve, kostí a šlach, přehozu oděvu, pramene vlasů, zasažené podmínkami, které nemůžeme ovlivnit.

Navzájem si myslíme, že jsme obyčejné tečky v masách; pak přichází na scénu Gándhí nebo Emerson, Mandela, Einstein nebo Buddha a svět je v úžasu a věří, že nemohou být složeni ze stejného materiálu, jako jsme vy a já.

To je nedorozumění, protože ve skutečnosti slova a činy těch, které obdivujeme a uctíváme, nic neznamenají, pokud jim nerozumíme. A nemohli bychom pochopit jejich význam, pokud jsme již nebyli vybaveni k tomu, abychom viděli pravdy, které učí, a učinili je svými vlastními.

Jsme mnohem víc, než si myslíme – Fazety stejného zářivého drahokamu. Ne vždy je to ale zřejmé.

Příklad... Letos v květnu zveřejnil Wall Street Journal článek, jehož spoluautorem je americký poradce pro národní bezpečnost, Lt. Gen McMasters. Vynikla jedna věta:

Přečetl: "Svět není globální komunita, ale aréna pro národy, nevládní aktéry a podniky, aby se zapojili a soutěžili o výhodu."

Naštěstí to, že někdo v mocenském postavení něco říká, neznamená, že to je pravda.

Podívejte se kolem sebe na lidi v této místnosti. Co vidíš? Vidím sílu, krásu, odolnost, laskavost. Vidím lidskost.

Každý z nás má svůj příběh, který nás nastartoval na cestu, která nás vedla k tomu, že jsme dnes zde.

Rád bych se s vámi podělil o ten svůj. Před třiceti lety jsem byl pozván, abych pomohl původním obyvatelům, kteří měli nebezpečný odpad a starou munici kontaminující jejich půdu. Pokořila mě ta vyhlídka. Cestou domů jsem pak uviděl nálepku na nárazníku s nápisem „Pokud následovníci povedou, vůdci budou následovat. Takže jsem udělal práci.

A později sloužil v oblasti konfliktů a stabilizace pro křehké státy po celém světě s OSN, vládami, armádami, dárcovskými agenturami a celou abecedou polévkou humanitárních organizací.

Zhruba třetinu svého času jsem strávil na setkáních s vedením hostitelské země, obchodníky se zbraněmi, velvyslanci, překupníky, velitelstvím ozbrojených sil, náboženskými vůdci, drogovými/válečnými lordy a řediteli misí.

Hodně jsme se toho jeden od druhého naučili a věřím, že jsme dosáhli dobrého. Co ve mně ale zanechalo nesmazatelnou stopu, je čas, který jsem strávil mimo tyto sály, na druhé straně okenního skla.

Každý den si tam lidé, často žijící v nejnudnějším a nejnebezpečnějším prostředí bez fungující vlády, pouze občasný přístup k potravinám, čisté vodě nebo palivu, neustále ohrožováni, zřizují své stánky, sázejí plodiny, starají se o děti. , staral se o zvířata, nosil dřevo.

Navzdory tomu, že každý den pracovali dlouhé hodiny v zoufalých podmínkách, našli způsoby, jak spolupracovat, aby pomohli sobě, svým sousedům a co je pozoruhodnější, cizincům.

Ve velkém i v malém se odbourávají některé z nejnepřekonatelnějších a neřešitelných problémů světa. Sdílejí to, co vědí a to málo, co mají, s ostatními, vysídlenými válkou, mocenskými zprostředkovateli, sociálními otřesy a dokonce i cizinci ze zahraničí, kteří se často nešikovně snaží pomoci.

Jejich houževnatost, štědrost, kreativita a pohostinnost jsou bezkonkurenční.

Oni a jejich diaspory jsou nejcennější učitelé. Stejně jako vy si navzájem zapalují svíčky, zahánějí temnotu, spojují svět světlem.

Taková je povaha globální komunity. WSJ mě v tom může citovat.

Na závěr bych rád parafrázoval Dr. Ernesta Holmese z roku 1931:

„Najdi svět, aby byl dobrý. Podívejte se na každého muže nebo ženu jako na vyvíjející se duši. Nechte svou mysl zmírnit lidskou moudrostí, která odmítá lži, které nás oddělují, a nechte se obdařit silou, mírem a vyrovnaností, které nás sjednotí v celistvost."