Výzvy smíšeného manželství umocněného strukturálním násilím a zkorumpovanými institucemi

Co se stalo? Historické pozadí konfliktu

6. června 2012 kolem 8:15 Virginia, žena z francouzsky mluvící africké země a matka čtyř dětí, zorganizovala scénu domácího násilí poté, co obdržela předchozí pokyny od zaměstnanců různých institucí, jmenovitě Úřadu pro mládež a Rodiny („Jugendamt“), Útulek pro týrané ženy („Frauenhaus“) a Úřad pro intervenci proti domácímu násilí („Interventionsstelle gegen Gewalt in der Familie“). Virginia hodila talíř s Marvinovým (= jejím manželem a občanem Demokratické republiky 'Disgustyria', státu, kde 'oficiálně' vládne právní stát a jsou respektována základní práva a svobody) večeři společně s karafou vody na podlaze jídelny a zavoláním policie na tísňovou linku. Vzhledem k tomu, že Virginie byla v Disgustyrii relativně nová (přestěhovala se tam poté, co se před jedenácti měsíci provdala za Marvina ve své domovské zemi v Africe), měla jen omezené znalosti místního jazyka – proto jí Marvin pomohl sdělit správnou adresu policii, protože byl přesvědčen, že se ničeho špatného nedopustil a že přítomnost policie pomůže obnovit v domě normální stav.

Po příjezdu policie do bytu Virginia úmyslně – na základě „dobré rady“ obdržené od výše zmíněných institucí Disgustyria – překroutila svůj příběh a poskytla policii záměrně nesprávné podrobnosti o skutečném dění, tj. obvinila Marvina, že byl vůči ní agresivní, včetně fyzického týrání/násilí. V důsledku toho policie nařídila Marvinovi, aby si připravil kufr do 10 minut, a vydala zákaz na počáteční období dvou týdnů, které bylo následně prodlouženo na čtyři týdny. Marvin musel předat klíče od bytu policistům a Virginia i Marvin byli eskortováni na nejbližší policejní stanici k podrobnému výslechu o událostech. Na policejní stanici Virginia zhoršila své lži tím, že neprávem obvinila Marvina, že ji tahal za vlasy a způsobil jí zranění hlavy.

Vzhledem k její omezené znalosti místního jazyka byl výslech Virginie uspořádán za asistence soudního tlumočníka z francouzštiny. Stalo se, že Virginia v této době nosila knot, a proto nemohlo dojít k poranění hlavy, pokud by ji Marvin (prohlášený „agresor“) tahal za vlasy. Virginia nyní změnila své prohlášení vysvětlením, že špatně pochopila otázku policie („zapomněla“ na skutečnost, že byla vyslýchána za asistence soudního překladatele), jelikož nerozumí místnímu jazyku a informovala je, že Marvin ji místo tahání za vlasy strkal v bytě a ona následně narazila hlavou o zeď a nyní trpí silnými bolestmi hlavy a žádá o převoz sanitkou do další nemocnice na podrobné lékařské vyšetření. Výsledek tohoto lékařského vyšetření byl negativní, tzn., že ošetřující lékař NEMOHLO odhalit žádné z nepravdivě uváděných poranění hlavy – žádné viditelné a žádné podložené dvěma rentgenovými snímky. Výsledky těchto rozsáhlých vyšetření byly negativní.

Přes tyto zjevné rozpory a lži v její výpovědi zůstal zákaz v platnosti – Marvina doslova vykopli na ulici. Virginia trvala na tom, aby také opustila byt a byla přijata do útulku pro týrané ženy, které již několik dní předtím nabídly „ochranu“ jí a jejím čtyřem dětem, pro případ „doma by se mělo stát něco špatného".

Nyní – po téměř pěti letech bezvýsledného právního úsilí a neustálého psychického traumatu, Marvin

1. zcela ztratil kontakt se svými čtyřmi dětmi (dvou z nich, Antonii a Alexandrovi, bylo v době, kdy Virginia zorganizovala scénu domácího násilí, pouhých šest týdnů), které neznají svého otce a které jsou nuceny vyrůstat jako poloviční sirotci bez důvodu(ů);
2. byl rodinným soudem shledán vinným ze zničení manželství;
3. přišel o dobře placenou práci;
4. navzdory jeho opakované snaze o dialog se svou bývalou manželkou, a to i prostřednictvím zásahu „neutrálních třetích stran“, najít vzájemně přijatelné řešení v zájmu jejich čtyř dětí, je izolován od své bývalé, protože je „chráněna“ výše uvedené instituce, které žádný z těchto kontaktů neumožňují, a konflikt tedy přímo a záměrně přiživují;
5. trpí zjevným strukturálním násilím a široce rozšířenou ignorancí a neefektivitou v rámci právního systému, který okamžitě prohlašuje muže za „agresora a degraduje otce na „bankomatovou kartu“, což je nutí plnit nepřiměřeně vysoké povinnosti rodinné podpory bez vzdálené šance pravidelný kontakt se svými dětmi.

Vzájemné příběhy – Jak každý chápe situaci a proč

Příběh Virginie – On je ten problém.

Pozice: Jsem dobrá manželka a matka a jsem obětí domácího násilí.

Zájmy:

Bezpečnost / Zabezpečení: Svou zemi v Africe jsem opustila z lásky ke svému čerstvě ženatému manželovi as nadějí, že budu respektován a bude s ním zacházeno důstojně jako se ženou, která má všechna svá práva. Také jsem doufal, že nabídnu dobrou budoucnost svým dětem. Žádná žena by se neměla stát obětí domácího násilí a bát se o svůj život, když je vdaná za muže, který se ukáže jako násilník. Práva žen je třeba respektovat a jsem ráda, že jsem v Disgustyria našla instituce, které jsou pevně zakořeněné ve společnosti a které tvrdě pracují na ochraně matek a dětí před jejich násilnými a agresivními manžely.

Fyziologické potřeby:  Během manželství s Marvinem jsem se cítil jako ve vězení. Byl jsem v Disgustyrii nový a neznal jsem místní jazyk a kulturu. Myslela jsem si, že se můžu spolehnout na manžela, což nebyl tento případ. Moje důvěra v něj byla založena na jeho falešných slibech, když jsme spolu ještě žili v Africe, než jsme se vzali. Například mi nedovolil navázat kontakty s jinými Afričany, kteří tu už nějakou dobu žili. Marvin trval na tom, abych zůstala jen doma a udržela si zaměření role „hospodyně“ a „matky“, díky čemuž jsem se cítila jako uklízečka. Odmítl mi také poskytnout základní domácí rozpočet, který bych mohla použít, aniž bych ho musela o základní věci žádat….Sama jsem si ani nemohla koupit jednoduchou barvu na nehty. Tajil i svůj plat. Nikdy na mě nebyl milý a nedalo se s ním mluvit normálním hlasem – neustále na mě a děti křičel. Myslím, že je to člověk, který má rád hádku, ne nastolení harmonie ve svém domově a rodině. Pro své děti není dobrým otcem, protože mu chybí schopnost projevovat emoce a pochopení pro jejich potřeby.

Sounáležitost / rodinné hodnoty: Vždy bylo mým snem být matkou a mít manžela a zároveň žít společně jako rodina pod jednou střechou. Také jsem chtěla být součástí širší rodiny, ale jako cizinka a žena z Afriky jsem vždy cítila, že mě Marvinova rodina nerespektuje jako rovnocenného partnera. Myslím si, že jeho rodina je příliš konzervativní a úzkoprsá, a proto vůči mně projevuje jakýsi rasistický postoj. Můj sen o „velké rozšířené rodině“ byl tedy od samého začátku rozbit.

Sebevědomí/respekt: Vzala jsem si Marvina, protože jsem do něj byla zamilovaná, a byla jsem šťastná, že jsem se mohla vdát a v červnu 2011 se s manželem přestěhovat do země jeho původu. Potřebuji být respektována jako žena a matka, která opustila svou zemi, aby mohla žít s manželem a který je konfrontován se všemi výzvami emigranta v nové zemi a zcela odlišné kultuře. Chci svým dětem zajistit bezpečnou a stabilní budoucnost prostřednictvím dobrého vzdělání, které by jim mělo později pomoci najít dobrou práci. I moje děti si zaslouží respekt – Marvin nebyl dobrý otec a týral je.

Marvinův příběh – Problémem je ona (její „postava“) a zkorumpované instituce/strukturální násilí.

Pozice: Chci, aby se se mnou zacházelo spravedlivě na základě faktů – základní práva je třeba dodržovat.

Zájmy:

Bezpečnost / Zabezpečení: Potřebuji se ve svém domě cítit bezpečně a vládní instituce, včetně policie, musí respektovat mou osobní integritu i integritu mé rodiny. V demokratické zemi by lidé neměli být pronásledováni a tvrdě trestáni v důsledku nepodložených, vykonstruovaných a jistě falešných obvinění a lží. Muži a ženy jsou lidské bytosti se stejnými právy a povinnostmi... Zahájení „války“ proti mužům a otcům pod sporným deštníkem „emancipace“ s inherentní představou, že muži jsou vždy „agresoři“ a ženy jsou neustále oběťmi urážliví muži nezadržují vodu a mají k realitě daleko. Rozhodně nepodporuje myšlenku „rovných práv pro muže a ženy“….

Fyziologické potřeby: Jako rodinný muž chci být se svými dětmi každý den, abych navázal silné a trvalé citové vazby. Hrát aktivní roli v jejich životech a být pro ně vzorem je něco, v co doufám. Postavil jsem jim dům a měli by bydlet u mě, čímž je jejich matka určitě mohla vídat, jak často bude chtít. Děti by neměly trpět tím, že jejich rodiče spolu nedokázali žít uctivě jako manželé. Nikdy bych své děti nepřipravila o tolik potřebný kontakt s jejich matkou.

Sounáležitost / rodinné hodnoty: Narodil jsem se a vyrostl v malé vesnici na jihu Disgustyria v rodině pěti dětí. Křesťanské hodnoty a tradiční chápání rodiny, tedy otce, matky a dětí, jsou hodnoty, které se nacházejí v základní struktuře mé osobnosti. Ztráta rodiny prostřednictvím takových organizovaných a zneužívajících praktik je zničující a osobně šokující. Moji rodiče ani neznají svá vnoučata… Jde mi o psychickou pohodu mých čtyř dětí, které potřebují vědět, odkud pocházejí – mají právo na styk s prarodiči, tetami, strýci, a bratranci. Cítím, že znalost jejich kořenů je nezbytná pro zdravý psychický vývoj. Jaké (rodinné) hodnoty si moje děti vyvinou, pokud nikdy neměly možnost zažít skutečnou rodinu a musely vyrůstat jako poloviční sirotci? Mám velké obavy o budoucnost svých dětí.

Sebevědomí / Respekt: Potřebuji mít možnost se opřít o domácí rodinné právo a fungující soudní systém. Základní práva a svobody, včetně práv dítěte, jsou bohatě upraveny a) ústavou Disgustyria, b) Evropskou úmluvou o lidských právech, c) Chartou lidských práv OSN, d) Úmluvou OSN o právech dítěte. Je pro mě těžké pochopit, proč jsou tato ustanovení neustále ignorována a že neexistují žádné způsoby, jak je vymáhat. Chci být respektován ve své touze hrát aktivní roli v životech svých čtyř dětí. Chci s nimi mít časté a neomezené kontakty a chci jim přímo poskytnout potřebnou finanční podporu v každém aspektu života. Chci, aby má slova respektovaly a uznávaly všechny zúčastněné strany a abych nebyl prohlášen a stíhán jako „agresor“, když všechny důkazy jasně potvrzují opak. Je třeba respektovat fakta a dodržovat zásady právního státu.

Mediační projekt: Případová studie zprostředkování, kterou vypracoval Martin Harrich, 2017