Ramadánový konflikt v křesťanské oblasti Vídně

Co se stalo? Historické pozadí konfliktu

Ramadánový konflikt je meziskupinový konflikt a nastal v klidné rezidenční čtvrti hlavního města Rakouska, Vídně. Jde o konflikt mezi obyvateli (kteří jsou – stejně jako většina Rakušanů – křesťany) činžovního domu a kulturní organizací bosenských muslimů („Bosniakischer Kulturverein“), kteří si pronajali pokoj v přízemí jmenované rezidenční čtvrti k praxi. jejich náboženské rituály.

Než se tam nastěhovala islámská kulturní organizace, obsadil místo podnikatel. Tato změna nájemníků v roce 2014 způsobila některé závažné změny v mezikulturním soužití, zejména v měsíci ramadánu.

Kvůli jejich přísným rituálům během měsíce, kdy se muslimové scházejí po západu slunce, aby oslavili ukončení půstu modlitbami, písněmi a jídlem, které mohou trvat až do půlnoci, bylo zvýšení hluku v noci značně problematické. Muslimové si povídali venku a hodně kouřili (protože to bylo zjevně povoleno, jakmile na obloze vyšel srpek měsíce). To bylo velmi nepříjemné pro okolní obyvatele, kteří chtěli mít klidnou noc a byli nekuřáci. Na konci ramadánu, který byl vrcholem tohoto období, muslimové slavili před domem ještě hlučněji a sousedé si konečně začali stěžovat.

Někteří z obyvatel se shromáždili, postavili se a řekli muslimům, že jejich chování v noci není tolerovatelné, protože jiní chtějí spát. Muslimové se cítili uraženi a začali diskutovat o svém právu vyjádřit své svaté rituály a o své radosti na konci tohoto důležitého období v islámském náboženství.

Vzájemné příběhy – Jak každý chápe situaci a proč

Příběh muslima – Oni jsou problém.

Pozice: Jsme dobří muslimové. Chceme ctít naše náboženství a sloužit Alláhovi, jak nám řekl. Ostatní by měli respektovat naše práva a naši svědomitost vůči našemu náboženství.

Zájmy:

Bezpečnost / Zabezpečení: Respektujeme naši tradici a cítíme se bezpečně při pěstování našich rituálů, když ukazujeme Alláhovi, že jsme dobří lidé, kteří ctí jeho a jeho slova, která nám dal prostřednictvím našeho proroka Mohameda. Alláh chrání ty, kdo se mu věnují. Praktikováním našich rituálů, které jsou staré jako Korán, projevujeme svou poctivost a loajalitu. Díky tomu se cítíme bezpečně, hodni a chráněni Alláhem.

Fyziologické potřeby: Podle naší tradice je naším právem hlasitě oslavovat konec ramadánu. Máme jíst a pít a vyjadřovat svou radost. Pokud nedokážeme praktikovat a udržovat své náboženské přesvědčení tak, jak je nám určeno, neuctíváme Alláha adekvátně.

Sounáležitost / My / Týmový duch: Chceme se cítit přijímáni v naší tradici jako muslimové. Jsme obyčejní muslimové, kteří respektují naše náboženství a kteří si chtějí zachovat hodnoty, se kterými jsme vyrostli. Setkání, abychom oslavili jako komunita, nám dává pocit propojení.

Sebevědomí / Respekt: Potřebujeme, abyste respektovali naše právo praktikovat naše náboženství. A chceme, abyste respektovali naši povinnost slavit ramadán, jak je popsáno v Koránu. Když to děláme, cítíme se šťastní a pohodlně, když sloužíme a uctíváme Alláha svými činy a svou radostí.

Sebe-aktualizace: Vždy jsme byli věrní svému náboženství a chceme i nadále potěšit Alláha, protože naším cílem je být po celý život oddanými muslimy.

Příběh (křesťanského) rezidenta – Problémem jsou nerespektování kodexů a pravidel rakouské kultury.

Pozice: Chceme být respektováni ve své zemi, kde existují kulturní a společenské normy a pravidla, které umožňují harmonické soužití.

Zájmy:

Bezpečnost / Zabezpečení: Tuto oblast jsme vybrali k pobytu, protože je to klidná a bezpečná oblast ve Vídni. V Rakousku platí zákon, který říká, že po 10:00 nesmíme nikoho rušit nebo obtěžovat hlukem. Pokud někdo jedná úmyslně v rozporu se zákonem, bude přivolána policie, aby zajistila dodržování zákona a pořádku.

Fyziologické potřeby: V noci potřebujeme dostatečně spát. A kvůli vysokým teplotám raději otevíráme okna. Ale přitom slyšíme všechen hluk a vdechujeme kouř vycházející ze shromáždění muslimů v prostoru před našimi byty. Kromě toho jsme nekuřáci a oceňujeme zdravý vzduch kolem nás. Veškerý zápach vycházející z muslimského shromáždění nás masivně otravuje.

Sounáležitost / rodinné hodnoty: Chceme se ve své zemi cítit dobře s našimi hodnotami, zvyky a právy. A chceme, aby ostatní tato práva respektovali. Rušení ovlivňuje naši komunitu obecně.

Sebevědomí / Respekt: Žijeme v klidné oblasti a každý přispívá k této nerušené atmosféře. Cítíme také zodpovědnost za zajištění harmonie pro společné bydlení v této rezidenční čtvrti. Je naší povinností pečovat o zdravé a klidné prostředí.

Sebe-aktualizace: Jsme Rakušané a ctíme naši kulturu a naše křesťanské hodnoty. A chtěli bychom spolu dál žít v míru. Naše tradice, zvyky a kódy jsou pro nás důležité, protože nám umožňují vyjádřit naši identitu a pomáhají nám růst jako jednotlivci.

Mediační projekt: Případová studie zprostředkování, kterou vypracoval Erika Schuhová, 2017

Share

Související články

Náboženství v Igbolandu: Diverzifikace, relevance a sounáležitost

Náboženství je jedním ze socioekonomických jevů s nepopiratelnými dopady na lidstvo kdekoli na světě. Jakkoli se zdá posvátné, náboženství není důležité pouze pro pochopení existence jakéhokoli domorodého obyvatelstva, ale má také politický význam v mezietnickém a vývojovém kontextu. Historických a etnografických důkazů o různých projevech a nomenklaturách fenoménu náboženství je mnoho. Národ Igbo v jižní Nigérii, na obou stranách řeky Niger, je jednou z největších černých podnikatelských kulturních skupin v Africe s nezaměnitelným náboženským zápalem, který implikuje udržitelný rozvoj a mezietnické interakce v rámci jejích tradičních hranic. Ale náboženská krajina Igbolandu se neustále mění. Do roku 1840 bylo dominantní náboženství (náboženství) Igbů domorodé nebo tradiční. O méně než dvě desetiletí později, když v oblasti začala křesťanská misijní činnost, byla uvolněna nová síla, která nakonec překonfigurovala domorodou náboženskou krajinu v této oblasti. Křesťanství přerostlo v trpasličí nadvládu těch druhých. Před stým výročím křesťanství v Igbolandu vznikl islám a další méně hegemonní vyznání, aby soutěžily s domorodými náboženstvími Igbo a křesťanstvím. Tento dokument sleduje náboženskou diverzifikaci a její funkční význam pro harmonický rozvoj v Igbolandu. Svá data čerpá z publikovaných prací, rozhovorů a artefaktů. Tvrdí, že jak se objevují nová náboženství, náboženská krajina Igboů se bude nadále diverzifikovat a/nebo přizpůsobovat, ať už pro inkluzivitu nebo exkluzivitu mezi existujícími a nově vznikajícími náboženstvími, pro přežití Igbo.

Share

Konverze k islámu a etnickému nacionalismu v Malajsii

Tento článek je částí většího výzkumného projektu, který se zaměřuje na vzestup etnického malajského nacionalismu a nadřazenosti v Malajsii. Zatímco vzestup etnického malajského nacionalismu lze připsat různým faktorům, tento dokument se konkrétně zaměřuje na islámský zákon o konverzi v Malajsii a na to, zda posílil sentiment nadvlády etnických Malajců či nikoli. Malajsie je multietnická a multináboženská země, která získala nezávislost v roce 1957 na Britech. Malajci, kteří jsou největší etnickou skupinou, vždy považovali náboženství islámu za nedílnou součást své identity, která je odděluje od jiných etnických skupin, které byly do země přivezeny během britské koloniální nadvlády. I když je islám oficiálním náboženstvím, ústava umožňuje, aby jiná náboženství pokojně praktikovali i nemalajští Malajci, konkrétně etnickí Číňané a Indové. Islámský zákon, který upravuje muslimská manželství v Malajsii, však nařizuje, že nemuslimové musí konvertovat k islámu, pokud si přejí vzít si muslimy. V tomto článku tvrdím, že islámský zákon o konverzi byl použit jako nástroj k posílení sentimentu etnického malajského nacionalismu v Malajsii. Předběžná data byla shromážděna na základě rozhovorů s malajskými muslimy, kteří jsou ženatí s nemalajskými. Výsledky ukázaly, že většina malajských dotazovaných považuje konverzi k islámu za nezbytnou, jak to vyžaduje islámské náboženství a státní právo. Kromě toho také nevidí důvod, proč by lidé, kteří nejsou Malajci, měli námitky proti konverzi k islámu, protože po svatbě budou děti automaticky považovány za Malajce podle ústavy, která také přichází s postavením a výsadami. Názory jiných než Malajců, kteří konvertovali k islámu, byly založeny na sekundárních rozhovorech, které vedli jiní učenci. Být muslimem je spojeno s tím, že je Malajec, mnoho nemalajských, kteří konvertovali, se cítí okradeni o svůj smysl pro náboženskou a etnickou identitu a cítí se pod tlakem, aby přijali etnickou malajskou kulturu. I když může být změna zákona o přeměně obtížná, otevřený mezináboženský dialog ve školách a ve veřejném sektoru může být prvním krokem k řešení tohoto problému.

Share