Separatismus na východní Ukrajině: Status Donbasu

Co se stalo? Historické pozadí konfliktu

V ukrajinských prezidentských volbách v roce 2004, během nichž nastala oranžová revoluce, východ hlasoval pro Viktora Janukovyče, favorita Moskvy. Západní Ukrajina hlasovala pro Viktora Juščenka, který upřednostňoval silnější vazby na Západ. Ve druhém kole se objevila obvinění z podvodu s voliči v blízkosti 1 milionu hlasů navíc ve prospěch proruského kandidáta, takže Juščenkovi stoupenci vyšli do ulic, aby požadovali anulování výsledků. To bylo podpořeno EU a USA. Rusko evidentně podporovalo Janukovyče a ukrajinský nejvyšší soud rozhodl, že je třeba opakování.

Rychle vpřed do roku 2010 a Juščenko ve volbách, které byly považovány za spravedlivé, vystřídal Janukovyč. O 4 roky zkorumpované a proruské vlády později, během Euromajdanské revoluce, po událostech následovala řada změn v ukrajinském sociopolitickém systému, včetně vytvoření nové prozatímní vlády, obnovení předchozí ústavy a výzvy uspořádat prezidentské volby. Opozice vůči Euromajdanu vyústila v anexi Krymu, invazi Ruska na východní Ukrajinu a znovu probuzené separatistické nálady na Donbasu.

Vzájemné příběhy – Jak každá skupina rozumí situaci a proč

Donbasští separatisté'Příběh 

Pozice: Donbass, včetně Doněcka a Luhanska, by měl mít možnost svobodně vyhlásit nezávislost a samosprávu, protože jim nakonec leží na srdci jejich vlastní zájmy.

Zájmy:

Legitimita vlády: Události z 18. – 20. února 2014 považujeme za nelegitimní převzetí moci a únos protestního hnutí pravicovými ukrajinskými nacionalisty. Okamžitá podpora, kterou nacionalisté dostali od Západu, naznačuje, že to byl trik, jak snížit moc proruské vlády. Akce ukrajinské pravicové vlády s cílem oslabit roli ruštiny jako druhého jazyka prostřednictvím pokusu o zrušení zákona o regionálních jazycích a propuštění většiny separatistů jako teroristů podporovaných ze zahraničí nás vedou k závěru, že současná administrativa Petra Porošenka nebere v úvahu zohlednit naše obavy ve vládě.

Zachování kultury: Považujeme se za etnicky odlišné od Ukrajinců, protože jsme kdysi byli součástí Ruska před rokem 1991. Velká část z nás na Donbasu (16 procent) si myslí, že bychom měli být zcela nezávislí, a podobná část se domnívá, že bychom měli mít posílenou autonomii. Naše jazyková práva by měla být respektována.

Ekonomický blahobyt: Případný vstup Ukrajiny do Evropské unie by měl negativní dopady na naši výrobní základnu ze sovětské éry na východě, protože zahrnutí do společného trhu by nás vystavilo oslabující konkurenci levnější výroby ze západní Evropy. Kromě toho mají úsporná opatření často podporovaná byrokracií EU často blahodárné účinky na ekonomiky nově přijatých členů. Z těchto důvodů chceme působit v rámci celní unie s Ruskem.

Precedens: Stejně jako v případě bývalého Sovětského svazu existuje mnoho příkladů fungujících národů, které vznikly po rozpadu větších, etnicky odlišných států. Případy jako Černá Hora, Srbsko a Kosovo poskytují příklady, které bychom mohli následovat. Apelujeme na tyto precedenty při argumentaci našeho případu nezávislosti na Kyjevě.

Ukrajinská jednota – Donbas by měl zůstat součástí Ukrajiny.

Pozice: Donbass je nedílnou součástí Ukrajiny a neměl by se odtrhnout. Místo toho by se měla snažit řešit své problémy v rámci současné vládní struktury Ukrajiny.

Zájmy:

Legitimita procesu: Referenda konaná na Krymu a Donbasu neměla souhlas Kyjeva, a jsou tak nezákonná. Navíc, podpora Ruska pro východní separatismus nás nutí věřit, že nepokoje na Donbasu jsou primárně způsobeny ruskou touhou podkopat ukrajinskou suverenitu, a proto jsou požadavky separatistů podobné požadavkům Ruska.

Zachování kultury: Uznáváme, že Ukrajina má etnické rozdíly, ale věříme, že nejlepší cestou vpřed pro oba naše národy je pokračující centralizace v rámci stejného národního státu. Od nezávislosti v roce 1991 jsme uznali ruštinu jako důležitý regionální jazyk. Dále uznáváme, že pouze asi 16 procent obyvatel Donbasu podle průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu z roku 2014 podporuje přímou nezávislost.

Ekonomický blahobyt: Vstup Ukrajiny do Evropské unie by byl snadný způsob, jak získat lépe placená pracovní místa a mzdy pro naši ekonomiku, včetně zvýšení minimální mzdy. Integrace s EU by také zlepšila sílu naší demokratické vlády a boj proti korupci, která ovlivňuje náš každodenní život. Věříme, že Evropská unie nám poskytuje nejlepší cestu pro náš rozvoj.

Precedens: Donbass není prvním regionem, který vyjádřil zájem o separatismus od většího národního státu. V průběhu historie vyjadřovaly další substátní národní jednotky separatistické tendence, které byly buď potlačeny, nebo potlačeny. Věříme, že separatismu lze zabránit jako v případě Baskicka ve Španělsku, který již nepodporuje nezávislou orientaci tváří v tvář Španělsko.

Mediační projekt: Případová studie zprostředkování, kterou vypracoval Manuel Mas Cabrera, 2018

Share

Související články

Konverze k islámu a etnickému nacionalismu v Malajsii

Tento článek je částí většího výzkumného projektu, který se zaměřuje na vzestup etnického malajského nacionalismu a nadřazenosti v Malajsii. Zatímco vzestup etnického malajského nacionalismu lze připsat různým faktorům, tento dokument se konkrétně zaměřuje na islámský zákon o konverzi v Malajsii a na to, zda posílil sentiment nadvlády etnických Malajců či nikoli. Malajsie je multietnická a multináboženská země, která získala nezávislost v roce 1957 na Britech. Malajci, kteří jsou největší etnickou skupinou, vždy považovali náboženství islámu za nedílnou součást své identity, která je odděluje od jiných etnických skupin, které byly do země přivezeny během britské koloniální nadvlády. I když je islám oficiálním náboženstvím, ústava umožňuje, aby jiná náboženství pokojně praktikovali i nemalajští Malajci, konkrétně etnickí Číňané a Indové. Islámský zákon, který upravuje muslimská manželství v Malajsii, však nařizuje, že nemuslimové musí konvertovat k islámu, pokud si přejí vzít si muslimy. V tomto článku tvrdím, že islámský zákon o konverzi byl použit jako nástroj k posílení sentimentu etnického malajského nacionalismu v Malajsii. Předběžná data byla shromážděna na základě rozhovorů s malajskými muslimy, kteří jsou ženatí s nemalajskými. Výsledky ukázaly, že většina malajských dotazovaných považuje konverzi k islámu za nezbytnou, jak to vyžaduje islámské náboženství a státní právo. Kromě toho také nevidí důvod, proč by lidé, kteří nejsou Malajci, měli námitky proti konverzi k islámu, protože po svatbě budou děti automaticky považovány za Malajce podle ústavy, která také přichází s postavením a výsadami. Názory jiných než Malajců, kteří konvertovali k islámu, byly založeny na sekundárních rozhovorech, které vedli jiní učenci. Být muslimem je spojeno s tím, že je Malajec, mnoho nemalajských, kteří konvertovali, se cítí okradeni o svůj smysl pro náboženskou a etnickou identitu a cítí se pod tlakem, aby přijali etnickou malajskou kulturu. I když může být změna zákona o přeměně obtížná, otevřený mezináboženský dialog ve školách a ve veřejném sektoru může být prvním krokem k řešení tohoto problému.

Share

Náboženství v Igbolandu: Diverzifikace, relevance a sounáležitost

Náboženství je jedním ze socioekonomických jevů s nepopiratelnými dopady na lidstvo kdekoli na světě. Jakkoli se zdá posvátné, náboženství není důležité pouze pro pochopení existence jakéhokoli domorodého obyvatelstva, ale má také politický význam v mezietnickém a vývojovém kontextu. Historických a etnografických důkazů o různých projevech a nomenklaturách fenoménu náboženství je mnoho. Národ Igbo v jižní Nigérii, na obou stranách řeky Niger, je jednou z největších černých podnikatelských kulturních skupin v Africe s nezaměnitelným náboženským zápalem, který implikuje udržitelný rozvoj a mezietnické interakce v rámci jejích tradičních hranic. Ale náboženská krajina Igbolandu se neustále mění. Do roku 1840 bylo dominantní náboženství (náboženství) Igbů domorodé nebo tradiční. O méně než dvě desetiletí později, když v oblasti začala křesťanská misijní činnost, byla uvolněna nová síla, která nakonec překonfigurovala domorodou náboženskou krajinu v této oblasti. Křesťanství přerostlo v trpasličí nadvládu těch druhých. Před stým výročím křesťanství v Igbolandu vznikl islám a další méně hegemonní vyznání, aby soutěžily s domorodými náboženstvími Igbo a křesťanstvím. Tento dokument sleduje náboženskou diverzifikaci a její funkční význam pro harmonický rozvoj v Igbolandu. Svá data čerpá z publikovaných prací, rozhovorů a artefaktů. Tvrdí, že jak se objevují nová náboženství, náboženská krajina Igboů se bude nadále diverzifikovat a/nebo přizpůsobovat, ať už pro inkluzivitu nebo exkluzivitu mezi existujícími a nově vznikajícími náboženstvími, pro přežití Igbo.

Share